Báseň č.24

Plamen a kašel.

Lidstvo po celé věky tápe a bloudí prastarými kronikami

a letopisy,takže samo sebe odsuzuje k věčnému zatracení

do tenat qasarů.

/Nechť hlavy mocí pomazané s trnovou korunou kol krku

odějí poslední z nejposlednějších do rouch zlatých

a modrých./

Plamen a mor.

Lidstvo po celé věky tápe a loudí prastarými kronikami

a letopisy,takže samo sebe odsuzuje k věčné nudě

do tenat času.

/Nechť hlavy moudrostí pomazané s trnovou korunou na srdci

prostřou posledním z nejposlednějších k večeři

na poli heřmánkovém.

Plamen a rákos.

Lidstvo po celé věky tápe a bloudí prastarými kronikami

a letopisy,takže samo sebe odsuzuje k věčnému osvícení

de tenat lásky.

/Nechť hlavy moudrostí pomazané s trnovou korunou na duši

posledním z nejposlednějších v chrámu ze dřeva stříbrných borovic řeknou:

,,Ne slepice a vejce,

nýbrž žena a energie v kruhu ve čtverci stvořily

Myšlenku."/